Učit (se) jinak
Učit se zpaměti prázdné poučky? Říkat si: „Proč se to vlastně musím učit?“ Na co mi to bude? Tak přesně tohle my nechceme!
V naší škole klasická frontální výuka „nefrčí“. Vzhledem k nízkému počtu žáků ve třídách se ani ti největší lenoši nemají kam schovat a i oni jsou neustále vtahováni do všech činností. Každý může předvést, co umí, každý se dostane ke slovu. A abychom mohli vytvořit pro učení i učení se jiné podmínky, než bývá zvykem, účastníme se různých kurzů a školení a zapojujeme se nových projektů, abychom věděli jak na to...
I učitelé se totiž musí stále učit. Třeba tomu, jak pomoci žáčkům v prvních třídách a vůbec na celém prvním stupni, aby čtení a psaní nebolelo, ale bylo naopak přínosnou zábavou. Metoda splývavého čtení SFUMATO je zaměřena na to, aby žák každé nové písmenko vstřebal všemi smysly. Celý týden ve škole je zpočátku ve znamení jednoho písmene, které se kreslí, zpívá, jí i čte. Když projdete kolem první třídy a uslyšíte dupot a výskot nebo jedno táhlé dlouhé „óóóóóóó“ nebo „áááááááá“, nedivte se.
Podle zkušeností našich učitelů je tato metoda pro děti opravdu přínosná a zábavná a většina z nich se učí číst s radostí. Jen ve velmi omezené míře se objevují drobné zádrhely v podobě náznaků dyslexie či dysgrafie. Do značné míry je odbourán i problém s vynecháváním písmen při psaní diktátů. No, a protože se o své zkušenosti rádi podělíme, stala se GALILEO SCHOOL školícím centrem této metody a naši učitelé jejími lektory.
Že může být zábavné nejen čtení, ale i matematika, dokazují hodiny vedené podle metody profesora Hejného. Během každého dne musíme řešit spoustu větších i menších problémů, samostatně se rozhodovat, reagovat na aktuální podněty. To je to, co by se děti měly učit a k čemu se je učitelé snaží během hodin matematiky přivést. Na začátku výuky je stanoven problém, který se žáci snaží samostatně vyřešit. Vymýšlí postupy a hledají cesty, jak se dostat k cíli. Aby měl šanci zapojit se opravdu každý, většina úkolů je zadána ve čtyřech různých obtížnostech. Důležitou částí hodin je i diskuze mezi žáky, při které obhajují vlastní řešení úkolu. Během této debaty si každý ověří, zda postupoval správně nebo naopak odhalí nedostatky.
Vyvozování závěrů z praktického zkoumání je i základem hodin fyziky. Našeho fyzikáře potkáte na chodbě jen zřídkakdy jinak než s krabicí plnou různých „hejblátek“ a „udělátek“. Pomocí nich žáci během bádání objevují fyzikální zákonitosti a jevy. Tedy žádné prázdné vzorce a nesrozumitelné rovnice, ale objevování toho, jak příroda skutečně funguje. Průběh hodin je inspirován ryze českým projektem Heuréka.
Aby měli učitelé z různých škol možnost předat si své zkušenosti, jednou měsíčně se na naší škole uskutečňuje setkání fyziků pod záštitou projektu Elixír do škol. Během setkání si učitelé vyměňují nápady a vzájemně se učí, jak by se výuka dala ještě více zkvalitnit.
Postupně zavádíme do výuky metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Slovo kritické se v tomto případě rovná samostatné, nezávislé. Hodiny jsou založeny na třífázovém modelu procesu učení E-U-R. V první fázi „evokace“ si žák během různých aktivit vybaví, co o probíraném tématu už ví. V druhé fázi „uvědomění“ si uvědomí význam předkládaných informací, se kterými musí aktivně pracovat. Poslední etapou je „reflexe“. V jejím rámci by měl každý žák dostat prostor, aby si v hlavě srovnal, co se v hodině naučil. „Hlavním hrdinou“ v podobně vedených hodinách není tedy učitel, ale žák.
Žádné „šprtání“ a „biflování“, ale aktivní učení.